Bednarčík Ondřej (1929 - 1998)

Varhaník, sbormistr, hudební skladatel, vysokoškolský pedagog

Narodil se 23. července 1929 v Dětmarovicích jako jediné dítě železničního zřízence Ondřeje Bednarčíka a Rozálie, rozené Kijonkové, v dnes již neexistujícím domku č. p. 151. Obecnou školu navštěvoval ve svém rodišti. Po jejím ukončení byl v letech 1943 až 1945 totálně nasazen ve válcovnách trub v Novém Bohumíně, což byla Němci znárodněná firma Alberta Hahna. Potřebné vzdělání v oboru kovo získal na pokračovací závodní škole v Novém Bohumíně. Ihned po druhé světové válce se stal studentem Reálného gymnázia v Novém Bohumíně, kde také 17. června 1949 složil maturitní zkoušku. Jeho hudební nadání mu po studiích zajistilo místo varhaníka a ředitele hudebního kůru ve farním kostele sv. Jana Křtitele v Dolní Lutyni, kde působil v letech 1949 až 1950. Předtím hrával ve farním kostele sv. Marie Magdalény v Dětmarovicích.

V prosinci 1950 složil před Státní zkušební komisí pro učitele hudby a pohybového umění v Praze státní zkoušku ze hry na housle, na které hrával již od dětství. Před nástupem do základní vojenské služby v letech 1951 až 1953 krátce vyučoval hru na housle. Nejdříve na hudební škole v Třinci a později také v Ostravě-Vítkovicích. V letech 1953 až 1961 byl zaměstnancem Lidové školy umění v Novém Bohumíně, kde působil jako učitel hry na housle. Učitelskou kvalifikaci pro střední všeobecně vzdělávací a odborné školy v oboru ruský jazyk a hudební výchova získal 22. ledna 1962 na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Na katedru hudební výchovy Pedagogického institutu v Ostravě (pozdější pedagogická fakulta) nastoupil jako učitel 1. března 1961 ještě před ukončením dálkového vysokoškolského studia. Na Ústavu teorie a dějin umění Československé akademie věd v Praze mu byl 17. dubna 1975 po dokončení externí aspirantury udělen titul kandidáta věd o umění. Habilitoval se v roce 1974 prací Formotvorné faktory v soudobé hudbě. Srovnávací analýza na příkladech soudobé polské hudby. V té době již rok zastával funkci vedoucího katedry hudební výchovy po abdikaci Vladimíra Gregora. Docentem v oboru hudební výchova byl jmenován 1. ledna 1985.

Svou odbornou a publikační činnost zaměřil na problematiku výuky hudebně teoretických předmětů, na muzikologické a didaktické problémy hudby 20. století. Zajímal se především o problémy polské hudby, kterou poznával při soukromých konzultacích v letech 1965 až 1972 u skladatele a hudebního teoretika Bohuslava Schäffera. Velké množství jeho odborných článků bylo otištěno ve Sborníku prací Pedagogické fakulty Ostrava. V roce 1981 vydal knihu Úvod do rozboru skladeb. Velkou pozornost rovněž věnoval zpracování uměleckého a pedagogického odkazu svého olomouckého učitele, pozdějšího kolegy a přítele Josefa Schreibera. Funkci vedoucího katedry hudební výchovy zastával do 31. března 1990. Aktivní pedagogickou činnost na Pedagogické fakultě Ostravské univerzity ukončil o šest let později – 30. září 1996.

Manželství s Květoslavou Jarošovou, se kterou měl dvě dcery Květoslavu a Libuši, se mu bohužel nevydařilo. Po rozvodu žil u své maminky. Novou životní partnerku Miloslavu, s níž uzavřel druhý sňatek, si našel téměř až na sklonku svého života. Zemřel 28. května 1998 v Bílé Vodě u Javorníka. Jeho tělesné ostatky jsou uloženy v rodinném hrobě na hřbitově v rodných Dětmarovicích.