Skřečoň

Osada Skřečoň se připomíná již v roce 1305, šlo však pouze o několik chalup, převážně dřevěných. Roku 1792 bylo panství prodáno hraběti Janu Larischi-Mönichovi. Zřízení samostatné obce bylo povoleno usnesením zemského sněmu ze 17. března 1864.

S rozvojem blízkého průmyslu, především po roce 1902, kdy byl v obci vybudován společně s chemickými závody v Šunychlu-Bohumíně-nádraží vodovod, docházelo k jejímu rychlému rozmachu. Elektrická úzkorozchodná dráha (tramvaj), což byl na tu dobu velký pokrok, byla provozována již od roku 1913 z Německé (dnes Dolní) Lutyně do Šunychlu-Bohumína-nádraží (dnes Nový Bohumín). Tato doprava byla zastavena v roce 1973. Kostel Panny Marie Sedmibolestné se začal stavět v roce 1912. Jeho vysvěcení se uskutečnilo 9. listopadu 1924 a v roce 1926 byly na věž vyzvednuty tři velké zvony – Petr, Josef a Hedvika. Hřbitov byl založen v roce 1904. Při své návštěvě Těšínska projel Skřečoní 6. července 1930 tehdejší prezident republiky T. G. Masaryk, což byla pro všechny obyvatele velká sláva. Prezident byl přijat i v Novém Bohumíně.

O hrdinství místních občanů za druhé světové války svědčí řada památníků a pamětních desek na území obce. Mezi nejznámější osobnosti patří Karel Habram, který bojoval na Dukle se Svobodovým armádním sborem a Oldřich Halad, který se zúčastnil invaze ve Francii po boku západních spojenců. Na místním hřbitově je rovněž Památník padlým rudoarmějcům od akademického sochaře Antonína Kalvody, který byl odhalen v roce 1957 a monumentální památník 104 Polákům, obětem fašismu z polenlagru, který se nacházel na území našeho města. Je zde rovněž hřbitovní kaple z roku 1905, která po opravách městem a občany byla 6. listopadu 2005 znovu zprovozněna k církevním obřadům.

První škola ve Skřečoni byla založena v roce 1850 a byla to škola farská. V ní se vyučovalo až do roku 1867 česky. Od tohoto roku se změnil vyučovací jazyk na polský, ale postupně se začal prosazovat i požadavek na výuku v jazyce německém. Proto v letech 1898 až 1899 postavil bohumínský stavitel Josef Berger novou školní budovu na dnešní Opletalově ulici. Ani ta však nestačila, proto byla postavena v roce 1910 další školní budova na dnešní ulici 1. máje, kam se německá škola přestěhovala a původní budovu přenechala škole polské. Se vznikem Československé republiky byla v této německé škole založena čtyřtřídní česká obecná škola a mateřská škola. V ní se začalo vyučovat 20. září 1920. Souběžně pak existovaly v obci dvě školy – česká a polská. Ta polská byla uzavřena v červnu 1969 a byla v té době již jen jednotřídní. Naopak česká byla v roce 1965 rozšířena na úplnou základní devítiletou školu a v roce 1975 byl slavnostně otevřen nový pavilon školy. A konečně v roce 2004 bylo v rámci celkové rekonstrukce přistavěno dlouho očekávané zázemí k tělocvičně školy.

Vzhledem k močálovité krajině bylo ve večerních hodinách slyšet časté skřehotání žab, čímž vznikla jedna z verzí názvu Skřečoň. Zalesněná část obce se jmenuje Borek a velice známá je také vodní nádrž Gliňoč, která vznikla v důsledku těžby hlíny a později písku. Těžit se přestalo v roce 1956. Dnes je zde sportoviště, které slouží školní mládeži, organizují se zde terénní běhy a cyklistické závody. Ve Skřečoni se také nachází tzv. suchá nádrž, která slouží k zadržení přívalových vod. V Nové Vsi byla v roce 2004 postavena a vysvěcena nová boží muka na místě původní kapličky, která musela být kvůli zchátralému stavu zdemolována. Obec měla od roku 1723 svou pečeť a také znak.

O rozvoj kulturního a společenského života v obci se starají místní skupina PZKO, která vznikla v roce 1947, z ní je nejznámější pěvecký soubor Haslo a kabaretní spolek Andrussi, ale také TJ Sokol působící již od roku 1921, oddíl kopané Rapid Skřečoň, který vznikl v roce 1932 a jednotka sboru dobrovolných hasičů. V roce 2006 měla městská část Skřečoň 2509 obyvatel. Na jejím území jsou nejvýznamnějšími podniky Rockwool, Emco, Dřevotrust – prodej, a řada menších firem a podnikatelů.